V pátek 23. 1. jsme se večer sešli v obci Kokořín, čekala nás již tradiční mrazivá skautská výprava. Akce byla společná s rodiči a celkem nás bylo 9 dětí a 6 dospělých. Každý si vzal na záda batoh a vyrazili jsme do temných lesů obklopujících hrad Kokořín. Pochod nás zahříval a mrazivý vzduch byl zatím docela příjemný. Asi po dvou kilometrech jsme dorazili k pouliční lampě u parkoviště pod hradem, v jejímž světle jsme se zastavili na krátkou svačinu. Pokračovali jsme ještě kousek po silnici a následně zabočili na lesní cestu, která nás měla zavést na plánované místo nocování – k umělým jeskyním Nedamy, které jsou pozůstatkem po skalním hradu. V lese jsme ale narazili na led. Při nedávné lehké oblevě začal sníh tát, pršelo a voda pak při dalších mrazech zmrzla a vytvořila všude možně v lese malá i větší kluziště. Když jsme šli po rovině, tak to ještě šlo, ale po krátkém hledání jsme v temném lese objevili zmrzlou odbočku k jeskyním, která prudce stoupala do svahu. Tři dospělí jsme vyrazili na průzkum terénu, podařilo se nám dojít až nahoru k jeskyním, ale zkosené ledoviště před jejich vchodem zakončené prudkým srázem a fakt, že jsme sami měli co dělat, abychom se na ledu udrželi, nás dovedly k rozhodnutí děti nahoru netahat. Následoval nepříjemný sestup po zledovatělé pěšince zpátky do údolíčka a diskuse, co budeme dělat dál. Mráz byl asi –4 °C, ale během noci se mělo mírně oteplovat a nefoukal vítr a tak padlo rozhodnutí, že tentokrát to bude bivak opravdu na sněhu. Kousek od nás bylo tábořiště, kde jsme si natáhli plachty, vybalili spacáky, karimatky, vařiče, svíčky, proviant (v krosně se mnohem lépe orientuje, když vám tam nepřekáží oblečení, to totiž máte všechno oblečené na sobě). Uvařili jsme si čaj a polívku a uložili se ke spánku. Už jsme zažili komfortnější noci, ale zase si pak člověk po takové zkušenosti víc váží a užívá teplé postele doma. Ráno jsme rozhýbali ztuhlé klouby, trochu se zahřáli u ohýnku, přečetli si z Bible, zazpívali si a dali si velkou snídani. Po sbalení ležení jsme se vydali na další cestu, nálada byla výborná, všichni měli radost, jak jsme zvládli mrazivou noc, k svačince jsme si dali domácí sušené maso (děkujeme Martinovi!). Vedle hospody U Grobiána jsme si k obědu uvařili těstoviny s tuňákem. Děti se vydováděly v přilehlém okolí. Pak už jsme jen vyšplhali do kopce nejdříve lesem a následně zahradou vedoucí cestičkou (opět promrzlou) a zanedlouho dorazili zpátky do Kokořína k zaparkovaným autům. Tam jsme si ještě udělali společnou fotku, zazpívali si v kroužku, rozloučili se a rozjeli se do svých domovů. Výprava byla silným zážitkem, ale všem se líbila. Mohli jsme si i připomenout, že ne vždy jde všechno podle našeho plánu, ale to ještě nemusí znamenat, že to je špatně.
Matyáš
Nejnovější komentáře