4. DUBEN
Milý Deníčku,
dneska jsme se Světýlky vyrazili na akci spolu s Neratovickým skautem. Jsem nervózní. Nikoho od nich neznám, a navíc skautí jinak než my. Po příjezdu na chatu zjišťuju, že jsou v pohodě. Děti se rychle spřátelily, i nám to moc času nezabralo. Před večeří (kterou jsem k úlevě všech nevařila já) byl čas na hraní her a povídání. Po večeři se šlo na kutě. A my vedoucí jsme šli pařit (hrát deskovky).
5. DUBEN
Ach, Deníčku, pomoz mi, všude jsou děti a pořád něco chtějí, nebo se na něco ptají. Taková jsem jako dítě nikdy nebyla. Dneska jsme šli na procházku, po cestě jsme viděli, jak se rybaří. V cíli jsme hráli hry a opékali buřty. Pořád ještě je z nás cítit kouř. Po obědě jsem měla rozdat sušenky.
Udělala jsem strašlivou chybu, začala jsem před nimi zdrhat. No, dopadlo to tak, že se jim povedlo mě zahnat do trnitého houští. Takže nejen že smrdím ohněm, ale ještě vypadám, jako když jsem se porvala s kočkou. Ale co bych pro ty děti neudělala a nevydržela, že? Později na chatě děti hrály další hry, a pro změnu jsem naháněla já je. Po večeři šly konečně spát, takže jsme měli chvíli klid.
6. DUBEN
Dneska je poslední den, konečně! I když vím, že se mi bude stýskat, stejně jsem ráda, že už je konec. Dneska hráli jen jednu hru. Naštěstí jsme při ní nic dělat nemuseli. Teda my, vedoucí. A po obědě jsme vyrazili domů. Teď sedíme v autobusu, všichni sedí na svých místech a ani se nehádají. Anebo ne, už se perou…. Za chvíli se ozvu.
PS.: Ale stejně je mám hrozně ráda
Ráchel Pavlíčková
Nejnovější komentáře